Pojetí času u Indů
I. a
V Indii byl čas vždy považován za věčný a události, probíhající v čase, za cyklické. Naproti tomu v tzv. západním či evropském myšlení je pod vlivem judaismu a křesťanství čas chápán lineárně. Jeho věčnost vyznavači judaismu a křesťanství uznávají. Materialisté však zpravidla ohledně věčnosti času vyhraněný názor nemají, případně nemají názor žádný.
Není bez zajímavosti, že tzv. „vědecká“ koncepce o vzniku vesmíru „velkým třeskem“ byla vytvořena až ve 20. století, kdy v Evropě již byla známa indická mytologie, obsahující i koncepce kosmologické. (Stručný přehled o vzniku vědecké teorie „velkého třesku“ je např. na adrese: Microsoft Word – cae0410d-6c7b-47d1-b061-118cdf79158a .)
Starověká kosmologická představa Indů je představa cyklicky z absolutna vznikajících vesmírů, které se po vymezeném čase opět do absolutna rozplynou. Jednotlivé astronomické a fyzikální objevy z 20. stol. jsou jen kamínky mozaiky, která už před řadou tisíciletí byla poskládána starověkými Indy.
Teorie „velkého třesku“ má tak zásadní podobnost se starověkou kosmologickou představou Indů, že nelze pochybovat o tom, že evropští vědci v podstatě přejali tisíce let starou koncepci Indů, která jediná dala smysluplnost jejich dílčím vědeckým objevům. Jen ji převyprávěli jinými slovy a prohlásili se za její autory. Aby poté byla přednášena na všech školách v Evropě a v Severní Americe jako jediná platná a pravdivá teorie s nálepkou autorství „evropských vědců“.
I. b
V Indii žije kolem 900 milionů vyznavačů hinduismu, a o jejich pojetí času bude nyní řeč. Stranou necháme muslimy, kterých žije v Indii kolem 100 milionů, pársy, sikhy, zlomek křesťanů, pár desítek tisíc vyznavačů mazdaismu a stranou necháme také vyznavače různých tzv. přírodních náboženství, kteří dodnes žijí v pralesech Indie, neovlivněni tzv. „velkými“ náboženstvími. V Indii je jen mizivý počet buddhistů, protože byli zásadním způsobem “potlačeni“ (fakticky vyvražděni) od severozápadu postupujícími muslimskými nájezdníky. Muslimské útoky na Indii začaly přibližně s počátkem 2. tisíciletí n.l.
Hinduismus vznikl jako pokračování starověkého náboženství védského. Společné oběma těmto učením je uznání absolutní platnosti véd (Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda, Atharvavéda) pro oblasti duchovní. Pro druhou oblast, pro empiricky poznatelný svět, védy autoritou nejsou. Proto nemohlo a nemůže dojít ke konfliktu koncepcí „světských“ (či „vědeckých“ ) s koncepcemi obsaženými ve védách. Naproti tomu v případě křesťanství, jehož učení si činí nárok nejen na interpretaci věcí duchovních, ale i světských (pro oblast poznání empirického a smyslového), dochází v řadě případů ke střetu autority křesťanského výkladu s výkladem vědeckým.
Již v době védské (kterou mnozí vědci kladou do doby kolem r. 1500 př.n.l., kdežto Indové a někteří „odvážní“ vědci do doby o mnoho tisíc let starší) vznikla a byla do védských textů vtělena koncepce vesmíru, obsahující i zcela přesně specifikované časové úseky, nad jejichž rozsahem dnes žasneme. Totiž Evropana nejen ve starověku, ale ani v novověku nikdy nenapadlo zabývat se tak nesmírně dlouhými časovými úseky, s jakými naprosto virtuosně počítají Indové.
II.a
Stvoření a rozplynutí vesmíru v náboženství védském a v hinduismu jsou kosmické události. Stvoření vesmíru je projevem absolutna a rozplynutí vesmíru nastane, když vesmír s absolutnem zase splyne, pak trvá období „neprojeveného“. Období projeveného absolutna se nazývá Brahmův den a období neprojeveného absolutna se nazývá Brahmova noc. Na konci Brahmona dne se celý vesmír vrátí do neprojeveného stavu, z něhož povstal.zBrahmův den, započatý stvořením vesmíru z neprojeveného absolutna, a Brahmova noc, započatá splynutím vesmíru s absolutnem, po sobě následují v dlouhých cyklech, přičemž nikdy nebyl žádný začátek a nikdy nebude žádný konec. Název pro Brahmův den je kalpa. Mezi jednou a následující kalpou přežívá jen sám Brahma, též védy v jejich latentní formě a dále vásány (tj. otisky činů a myšlenek jednotlivých duší).
II. b
Název pro Brahmův den je kalpa a trvá4 320 000 000 lidských let.Kalpa sestává ze 14 období – manvantar. (Slovo je odvozeno od obecného názvu pro vládce, tj. Manu). Každá manvantara sestává ze 71 mahajug (a z 15 manvantarových stmívání) a trvá 306 720 000 lidských let.
Každá mahajuga sestává ze čtyřech jug. První juga je nejdelší, každá další je kratší a čtvrtá je nejkratší. Délka nejkratší jugy je 432 000 let a značime ji λ „lambda“. Každá mahajuga trvá 4 320 000 lidských let. Tisíc mahajug tvoří jednu kalpu (tj. jeden Brahmův den).
Satya – juga (krita – juga) ……..4 λ….1 728 000 lidských let Treta – juga ………………………….3 λ….1 296 000 lidských let Dvapara juga…………………………2 λ……864 000 lidských let Kali – juga…………………………… 1 λ….. 432 000 lidských let Součet (jedna mahajuga)…………4 320 000 lidských let
Lze nalézt paralelu mezi koncepcí indických jug a koncepcí věků ve starověké antice, která hovoří o věku zlatém, stříbrném, bronzovém a železném, protože podle obou koncepcí každá následující kratší juga je horší než jugy (věky) předcházející.
Výpočet manvantary: 71 krát mahajuga , tj. 71 x (1 728 000 + 1 296 000 + 864 000 + 432 000) = 306 720 000 lidských let Výpočet Brahmova dne: Výpočet a: Tisíc mahajug = jeden Brahmův den (tj. kalpa), tedy: 1 000 x 4 320 000 = 4 320 000 000 Výpočet b: 14 krát manvantara, tedy: 14 x 306 720 000 = 4 294 080 000 lidských let + 15 manvantarových stmívání (25 920 000) = 4 320 000 000 lidských let
(To je doba, která se dle názorů současné vědy přibližně shoduje se stářím naší planety – Země).
Výpočet Brahmova života:
360 Brahmových dnů a nocí tvoří jeden Brahmův rok. Sto Brahmových let vytváří jeden Brahmův život.
360 krát 4 320 000 000 (360 krát Brahmův den) + 360 krát 4 320 000 000 (360 krát Brahmova noc) krát 100 (počet Brahmových let) = 311 trilionů lidských let
II.c
Kosmický den Brahmy je rozdělen do 14 období – manvantar. Každá manvantara je pojmenovaná po jednom vládci, který je vládce světa v té manvantaře. V současné době jsme v kalijuze 28. mahajugy v 7. manvantaře Brahmova dne. Obecné jméno takového vládce je Manu a období se pak jmenuje manvantara. (manu = vládce, tarati = dojít konce, dokončit, přejít řeku, zachránit) )
Jméno současného vládce je Vaisasvanta – syn boha Slunce.
III.a
Je nutno tedy odmítnout evropské vidění Indie jako tzv. země rozvojové, protože když v Indii už dávno před naším letopočtem počítali Indové ve stamiliardách a ústní tradicí si předávali obsáhlé znalosti o fungování vesmíru, v Evropě se proháněli jen zubři, lišky a medvědi a budoucí Evropané kočovali na území dnešní Ukrajiny.
První teorii o vzniku a existenci vesmíru pak Západoevropané přejali z učení Starého zákona, tj. s šířením křesťanství z impulsu Karla Velikého (korunován císařem r. 800 v Remeši). Druhou teorii pak Evropané vytvořili až v 19. století – a to jedině využitím koncepce indické.
To, co o vzniku a existenci vesmíru zřeli dávní indičtí zřeci svou intuicí a vtělili do véd, to v přepracované verzi a s novodobou terminologií přejali evropští vědci v 19.a 20. století. A objevy astronomů – tj. přímá empirická zkušenost (kterou Evropané jedině uznávají) pak teorii Indů plně potvrdily.
Přejímání dobrých a pravdivých učení vzájemně mezi civilizacemi je nutno hodnotit jedině pozitivně. Je však nutno odmítnout jako nečestnost a podvod takovou praxi, v níž je záměrně zatajován původní zdroj dané myšlenky.
Další příklady utajování indických zdrojů myšlenek je v moderní psychologii (metoda introspekce – evidentně převzatá – ve velmi zjednodušené podobě – z indické meditační praxe) a v moderní lingvistice, která v 19. stol. přejala veškerou morfologii (nauku o kořeni slova, příponách, atd.) z gramatiky Pániniho, který ji sestavil kolem 4. stol. př.n.l. Předtím vědecká gramatika této úrovně v Evropě vůbec neexistovala.